Prosinec 2007

***Fotky Terryho Foxe***

6. prosince 2007 v 20:29 | Láska Gipsyho.cz |  ***Fotky Terryho Foxe***
***Fotky Terryho Foxe***
Tady je, už Terry Fox značně unaven, a i když je unaven běží dál.
Tady je mapa, na které je znázorněno odkud kam Terry, běžel.
To jsou prozatím, všechny fotky.
Příště sem přidám, další fotky.

***Příběh Terryho Foxe***

5. prosince 2007 v 19:16 | Láska Gipsyho.cz |  ***Příběh Terryho Foxe***
***Příběh Terryho Foxe*** // The Toronto Star //
Když mi jednoho dne redaktorka řekla, abych našla mladíka jménem Terry Fox, který byl někde v provincii Newfoundland, byla jsem mladá začínající reportérka deníku The Toronto Star. Redaktorka mi řekla, že Terry přišel kvůli rakovině o nohu a snaží se během napříč Kanadou získat peníze na výzkum rakoviny. "Zjisti, jestli to myslí vážně," dodala. Ten den odpoledne už jsem s Terry Foxem mluvila.
Když vyprávěl o svém Maratonu naděje, jeho mladý hlas zněl šťastně a Terry byl plný naděje. Snil o tom, že uběhne 8 350 kilometrů napříč Kanadou a získá od lidí možná až milion dolarů na boj s nemocí, jež ho připravila o nohu. Byl duben 1980 a v Newfoundlandu vládlo nevlídné a vrtkavé počasí. Vyprávěl mi o tom, jak zápolí s vichřicemi a běhá sněhem v mrznoucím dešti. Zdravou, svalnatou nohu měl v pořádku, protéza byla z laminátu a oceli. Bylo to pro něj těžké a bolestivé, přesto byl veselý a odhodlaný. Na konci interview jsem si byla jista, že ho nikdo nezastaví.
Záleželo mu také na tom, abych pochopila ještě jednu věc: nepovažoval se za tělesně postiženého. Mluvili jsme pak spolu každý týden a já se dozvěděla, že je z Port -Coquitlamu v Britské Kolumbii, narodil se jako druhé dítě ze čtyř a rodiče se jmenují Betty a Rolly. V rodině k sobě měli blízko, byli pracovití a rádi soutěžili. Všichni strašně rádi vyhrávali.
Terry chtěl v osmé třídě hrát basket a přes jeho malou výšku si tělocvikář Bob všiml toho "malého chlapce, který hodně maká". Po třech trénincích Bob Terrymu doporučil, že by pro něj možná byl jiný sport vhodnější. Terry se však nedal a nakonec se do týmu dostal. Když Bob říkal: "Když něco chceš, musíš pro to něco udělat, protože já o průměrnost nemám zájem," Terry mu naslouchal.
Terry na sobě tedy tvrdě pracoval a v 10. třídě už dostal se svým kamarádem Dougem cenu Sportovec roku - znovu ji pak získali v posledním ročníku střední školy. V prvním ročníku na Simon Fraser University se dostal do juniorského univerzitního basketbalového týmu - talentovaných hráčů v něm bylo více, ale žádný z nich neměl tak velkou touhu vyhrát.
Terry studoval kineziologii a plánoval, že z něj bude tělocvikář. Jednoho dne ho začalo bolet koleno. Myslel si, že jde o zranění ze sportování a šel k lékaři. Ze sportování to však nebylo. Šokován se dozvěděl, že má vzácnou rakovinu kostí, osteogenní sarkom.
Byl březen 1977 a Terrymu bylo osmnáct.
Stěží rozuměl tomu, co lékaři říkají. Co je to maligní nádor? Vysvětlili mu, že mu amputují nohu a pak podstoupí chemoterapii, aby zničili všechny rakovinné buňky v krvi. Noc před operací mu trenér basketu přinesl příběh o běžci s jednou nohou, který dokončil Bostonský maraton. Už tehdy si začal Terry říkat: dokázal bych i něco takového, možná dokonce běžet napříč Kanadou, s jednou nohou?
Terry bral ztrátu nohy jako další výzvu. "Nikdo nikdy nebude moct říct, že házím flintu do žita," řekl. Naučil se nosit protézu, hrál golf s tátou a nastoupil vyčerpávající šestnáctiměsíční chemoterapii. Vypadaly mu vlasy a zvracením ztrácel sílu. Na onkologické klinice slyšel mladé lidi naříkat bolestí, slyšel lékaře, jak říkají pacientům, že mají patnáctiprocentní šanci přežít.
Když Terry opustil kliniku, nebylo to jen o přežití: najednou nově vnímal soucit a odpovědnost. Znovu mu vyrostla bujná kštice kudrnatých vlasů. Dostalo se mu požehnání života, největšího daru ze všech, a byl odhodlaný žít tak, aby byl inspirací ostatním, aby jim jeho příklad dodával odvahu. Ještě v průběhu chemoterapie ho Rick Hansen přijal do basketbalového týmu vozíčkářů. A pak, v roce 1979, začal tajně trénovat na svůj velký sen - běh napříč Kanadou.
Začal krátkým během po škvárové dráze. Málem ho to odrovnalo, ale začal trasy postupně prodlužovat a po týdnu uběhl neuvěřitelných 1,6 kilometru (jednu míly). Byl vyčerpaný ale nadšený. Terry běžel, běžel a běžel. Někdy mu pahýl nohy krvácel a matka, kterou jen tak něco z míry nevyvede, se musela kousat do rtů a odvracet obličej se slzami v očích. Betty a Rolly nebyli z Terryho plánu běžet napříč Kanadou nadšeni, ale moc dobře znali jeho pevnou vůli a tvrdošíjnost. V dopise, který napsal, když začal shánět sponzory, napsal, že cítí, jakého se mu dostalo privilegia, že je naživu. Napsal: "Nezapomenu, jak jsem si slíbil, že pokud zůstanu naživu, postavím se této nové výzvě tváří v tvář a dokážu, že jsem toho života hoden, života, který až příliš mnoho lidí bere jako samozřejmost."
S hrstkou sponzorů a darovanou obytnou dodávkou, kterou řídil jeho nejlepší kamarád Doug, vyrazil Terry na svůj Maraton naděje. 12. dubna 1980 se chvíli zadíval na přístav města St John's v provincii Newfoundland, smočil protézu ve vodě, otočil se a rozeběhl se.
Terry přeběhl atlantické provincie Kanady a pokračoval přes Québec a Ontario, každý den v průměru neuvěřitelných 42 kilometrů - maraton. Jednou do deníčku běh popsal jako "obvyklá muka".
Cestou se do něj zamilovala celá Kanada. S každým dnem jeho sláva rostla a jeho nakloněná silueta běžící ve slunci, dešti a ranním mlžném oparu městy, městečky a vesnicemi vytvářela obrazy, jež nám zůstanou navždy v srdci. Něco v jeho dobrosrdečné povaze, jeho prostá slova, opálený obličej, obdivuhodná vnitřní síla a vznešenost jeho snu, to vše přimělo mnohé z těch, kteří se s ním setkali, k slzám a obdivu.
Chtěl běžet, ale protože věřil, že mu pokroky medicíny zachránily život, chtěl také sehnat peníze na výzkum. A tak se často cestou zastavil, stoupnul si na piknikový stolek a mluvil ke shromážděným lidem, dětem a reportérům, dokonce i k tehdejšímu kanadskému premiérovi, Pierru Trudeauovi. Navštěvoval školy, kde si odepínal protézu a ukazoval dětem, jak se používá. Kilometry ubíhaly a lidé začali říkat, že je kanadský hrdina. Neměl to rád, stále se považoval za obyčejného člověka, ačkoliv na trase u silnic a radnic na něj čekávali stovky, někdy tisíce lidi, kteří oceňovali jeho odvahu a povzbuzovali ho na cestě k naplnění jeho snu.
Tak probíhalo ono slavné léto osmdesátého roku - uběhl 5 374 kilometrů za 143 dní. Pak, 1. září, 11 kilometrů od města Thunder Bay v Ontariu, začal cítit strašnou bolest v hrudníku. Byla tak hrozná, že si říkal, jestli nedostal infarkt - každopádně musel k lékaři. Lékař potvrdil jeho nejhorší obavy - vrátila se rakovina, tentokrát do plic. Terry uběhl poslední míli - Maraton naděje skončil.
Alespoň to tak vypadalo.
Následujícího dne ho letadlo s rodiči u lehátka přepravilo domů. Dokázal získat 1,7 milionu dolarů. A pak, přes bolest, kterou cítili Kanaďané po celé zemi, se stalo něco úžasného. Zatímco ležel v nemocnici na lůžku a do těla mu proudily léky proti rakovině, celá země začala horečně posílat příspěvky na onkologický výzkum - přesně tak, jak Terry doufal.
Terry s nemocí bojoval statečně dalších 10 měsíců. A celá Kanada bojovala s ním. Jednou, když se díval v televizi na hokejový zápas, zahlédl na tribuně transparent s nápisem NEVZDÁVEJ TO, TERRY FOXI! Přes modlitby tisíců lidí Terry před úsvitem 28. června 1981 zemřel, obklopen rodinou. Ještě než zemřel už však věděl, že se mu jeho sen podařilo uskutečnit: jeho jménem se vybralo 24,17 milionu dolarů - tedy dolar od každého Kanaďana.
Kanada se pohroužila do smutku. Vlajky byly staženy na půl žerdi, z celého světa přicházely kondolence a předseda vlády Pierre Trudeau mu osobně vzdal hold v Dolní sněmovně. Tím však Terryho odkaz neskončil. V roce 2000, když jeho Maraton naděje slavil dvacáté výročí, získala Nadace Terryho Foxe příspěvky v hodnotě 20 milionů dolarů. Celkem se od okamžiku, kdy Terry poprvé smočil protézu ve vodě přístavu v St. John's, vybralo na příspěvcích Terryho jménem přes 360 milionů dolarů. Terry se stal nejmladším držitelem Řádu Kanady, nejvyššího civilního vyznamenání země.
Kousek od Thunder Bay byl úsek Transkanadské dálnice pojmenován Dálnice odvahy Terryho Foxe. U ní je, blízko místa, kde musel Terry svůj maraton ukončit, kopec, z něhož je výhled na Hořejší jezero. Na něm stojí třímetrová bronzová socha Terryho, jak běží směrem ke svému domovu na západě. Terry Fox inspiroval a sjednotil celou generaci Kanaďanů, a tak pomník vyjadřuje spojení východu se západem a jsou na něm umístěny znaky všech kanadských provincií a teritorií a kanadské znaky s javorovým listem a bobrem.
V září se pak každoročně konají po celé Kanadě a ve více než 50 zemích světa Běhy Terryho Foxe, takže jeho sen ožívá na celém světě.

***Historie běhu Terryho Foxe***

5. prosince 2007 v 18:23 | Láska Gipsyho.cz |  ***Historie běhu Terryho Foxe***
***Historie běhu Terryho Foxe***
Historie Běhu Terryho Foxe se váže na životní příběh mladého Kanaďana, kterému byla v 18 letech amputována noha postižená rakovinou kosti. V bolestech a utrpení, které Terry prožíval a které viděl u ostatních pacientů, se zrodila touha překonat bezmocnost a podniknout něco, co by napomohlo boji proti této zákeřné nemoci. Rozhodl se běžet napříč Kanadou a uspořádat sbírku finančních prostředků na výzkum rakoviny. Po intenzívním tréninku a pečlivé přípravě se 12.dubna 1980 vydal z východního pobřeží kanadské provincie Newfoundland na trať "maratonu naděje". Za 143 dní uběhl 5565 km, denně absolvoval dávku téměř rovnou délce maratonské tratě. U Thunder Bay v provincii Ontario byl nucen svůj hrdinský maraton ukončit.Rakovina se rozšířila do plic a 28.června 1981 ještě ani ne 23 letého Terryho přemohla. Terry Fox se zapsal do srdcí miliónů Kanaďanů. Stal se národním hrdinou a z jeho "maratonu naděje" vznikla tradice, která velmi rychle pronikla i za hranice Kanady.
Text Generator
Text Generator

***Info Gipsy***

4. prosince 2007 v 14:02 ***Info Gipsy***
***Info Gipsy***
Svou profesionální dráhu začal již v brzkých třinácti letech, kdy jako freestyle Mc začal rapovat v pražských lokálních underground klubech. Převratné však bylo spojení s Djem Smogem (ex-Chaozz) v letech 1996-1998, kdy spolu zrealizovali projekt "SYNDROM SNOPP." V roce 1998 už tu byl s prvním albem, kde po boku Smoga rapoval v češtině a stal se brzy něčím velmi diskutovaným na tenkrát malé české hip-hopové scéně. Ve stejné době už předskakuje spolu se Syndromem takovým jménům jako jsou Pharcyde nebo Delinquent Habits (USA).
Když se psal rok 1999, zdálo se, že se Syndromem je konec. Náhle však vychází album "Syndrom Separace" a je jasné, že Syndrom bude pokračovat dál. Už v těchto dobách vznikají recovery anglických textů, které Gipsy sepsal ve svých třinácti letech a je jasné, že Gipsy směřuje k anglické solo desce.
Když odehrál Gipsy dost koncertů, české scéna věděla, že se brzy Syndrom Snopp stane podstatným prvkem již velké české scény.
Za dva roky je tu další album s názvem "Syndrom Snopp 3.0" a je natočeno několik anglickým demo snímků, které se později mají stát hlavními hity solové anglické desky. Syndrom Snopp v letech 2002-2004 předskakoval takovým jménům, jako jsou GhostFace Killah (Wu-Tang family, USA) nebo Rah The Rugged Man (USA). Už na koncertech Gipsy dává anglické songy a bzry vychází jeho anglické solové album s názvem "Ya Favorite Cd-Rom." S tímto albem proráží Gipsy už i mimo hip-hopovou scénu a i v zahraničí.
Na jednom podiu se objevil vedle Bobana Markoviče, se kterým vznikly pozitivní hudební konexe. S ním odcestoval letos do Berlína a Drážďan, kde potvrdil, že to, co umí v Česku, předvede kdekoliv jinde. Zde už vystupuje se svojí romskou kapelou a ve složení Gipsy + Vojta Lavička + Patrick Banga (Gipsyho dvojče) a dobývá tuzemské festivaly jako jsou Colours of Ostrava, Trutnov atd. Za zmínku také stojí velmi úspěšné turné po boku ženského tria ALIF. Vypsat všechno o Gipsym by možná bylo na celou knihu, ale to podstatné (nikoliv však to zásadní) už zde je napsáno.

***Něco o mě***

4. prosince 2007 v 13:14 | Láska Gipsyho.cz |  ***Něco o mě***
***Něco o mě***
Ahoj jsem milá osůbka.
Občas jsem hrozná, ale jinak v pohodě :)))).
Já jsem nechtěla, dát svoji fotku protože nemám, žádnou.
Tak jsem dala Hillary Duff.
Tak se na mě nezlobte.
***Můj Životopis***
Jméno: Lara
Date of Birth / Datum narození: 5.6. 1992
Znamení: Blíženec.
Oblíbená herečka: Angelina Joli.
Oblíbený herec: Brad Pitt, Orlando Bloom, John Depp.
Oblíbený zpěvák: Gipsy.cz, Marpo.
Styl hodby: Rock, Hip Hop (normálně poslouchám rock, ale na ňáký čas Hip Hop).
Věk: 15
Co mám ráda: Když si můžu pokecat, a být s nejlepšíma kamarádkama.
Moje nejlepší kamarádky: A.N.I.Č.K.A, M.A.R.Ť.A, A.N.D.R.E.A.
Nejlepší kamarád: P.A.V.E.L.
Oblíbený předmět ve škole: Anglický jazyk a Český jazyk Matika, Informatika, Občansá výchova (možná) :)))).
Nesnáším předměty: Přírodopis, Tělocvik, Pracovní vyučování, Zeměpis, Dějepis, Fyzika, Hudební výchova, Rýsování, Geometrie, Výchova ke zdraví, Vytvarná výchova.
Nó tak to jsou, předměty které mám a které nemám ráda =o*.
Tak si koukněte :o)))).
Tak ahóóójky Vaše, Lara.
Text Generator
Text Generator

***Gipsy.cz Muloland videoklip + text písničky***

3. prosince 2007 v 16:57 | Láska Gipsyho.cz |  ***Gipsy.cz Muloland videoklip + text písničky***
***Gipsy.cz Muloland videoklip + text písničky***
Muloland, kaj mule dživen
Sas e chiba, amen na džanen
Šunas le bašaviben, khatar dar?
Čhivas peha daratar, man
Durman džal kijo Rotwailer
Bela nasvalo dur kherestar...Devla!
Avaha te sovel odoj, na?
Ref:
A a a aj, more kaj amen džaha?
A a a aj, kaj than, na adava?
Mulo avel, o ou, me na kamav
Te bavinel le l'ila...
Samas andro Muloland
Te meres, Te meres
Odoj Samas
Muloland, na chovavav
Méra, hoj me na bararav
Na phears, somas žužo
Total žužo, baro bižužo
Than vičinel pes Muloland
Zaarakhiben hin kham
Bo mule rušte dži o meriben
Mule na keren o pthoviben
Ref:
A a a aj, more kanamen džaha?
A a a aj, than, na adava?
Mulo avel, o ou, me na kamav
Te bavinel le l'ila...
Samas andro Muloland
Te meres, Te meres
Odoj Samas
Text Generator